Lamborghini Diablo SE
Lamborghini Diablo („Ďábel“ v angličtině) byl vysoce výkonný supersport vyráběný italskou automobilkou Lamborghini v letech 1990 až 2001.
Vývoj Diablo začal v roce 1989 jako náhrada za model Countach a do prodeje byl uveden 21. ledna 1991 za základní cenu 240 000 USD. Poháněl ho legendární 5,7litrový dvanáctiválec Lamborghini V12 se 48 ventily, dvojicí vačkových hřídelí v hlavě a počítačem řízeným vícebodovým vstřikováním paliva, který dával výkon 492 koní (367 kW) a točivý moment 579 N·m (427 lb-ft). Auto zrychlovalo z 0 na 60 mph za něco málo přes 4 sekundy a dosahovalo maximální rychlosti 325 km/h (202 mph). Stejně jako u Countachu byl pohon zadních kol a motor umístěný uprostřed vozu pro lepší rozložení hmotnosti.
I přes cenu přes 200 000 dolarů bylo auto poměrně strohé – nabízelo pouze základní rádio (s volitelným přehrávačem CD), manuální okna, nastavitelné, ale neelektricky ovládané sedačky a chyběly mu protiblokovací brzdy, což mělo pomoci udržet co nejnižší hmotnost. K dispozici bylo několik doplňků, například sedadlo tvarované přímo na míru majiteli, zadní křídlo, originální kufrová sada za 2 600 dolarů nebo exkluzivní palubní hodiny Breguet za 10 500 dolarů.
Diablo VT (verze 1), 1993–1998 a Diablo VT Roadster (verze 1), 1995–1998
Po třech letech drobných úprav standardního Diablo se Lamborghini v roce 1993 rozhodlo představit druhou, ještě specializovanější verzi vozu, která měla přilákat nové zákazníky. Na základ platformy Diablo přidali inženýři pohon všech kol s viskózní spojkou, vylepšený posilovač řízení, přední kola a pneumatiky přizpůsobené pohonu všech kol, čtyřpístkové brzdy Brembo, přepracovaný přístrojový štít a nový počítačem řízený systém odpružení s agresivně naladěnými tlumiči Koni. Zavěšení bylo možné nechat v automatickém režimu řízeném počítačem, nebo si řidič mohl manuálně zvolit jeden ze čtyř režimů pomocí tlačítek v kabině. Brzdy však stále neměly ABS.
Lamborghini představilo otevřenou verzi VT (Viscous Traction) jako koncept na autosalonu v Ženevě v roce 1992 společně s kupé, ale do sériové výroby se dostala až o tři roky později. Kromě odnímatelné střechy typu Targa z karbonových vláken byla téměř shodná s kupé, lišila se jen drobnými detaily, hlavně zadními světly.
Lehčí a ostřeji laděná závodní verze standardního Diablo, SE 30, byla vyráběna v omezeném počtu v roce 1993 na oslavu 30. výročí Lamborghini.
Celkem vzniklo jen 150 kusů, z nichž osm mělo pravostranný volant (RHD). Lamborghini také nabídlo „sports pack“, který díky novým vzduchovým filtrům přidal 75 koní navíc, takže výkon stoupl na 600 koní. Jedinou viditelnou změnou byly dva nasávací otvory na střeše, které pomáhaly vhánět vzduch do válců. Vyrobeno bylo jen 10 kusů s levostranným volantem (LHD) a 2 s pravostranným. Mezi slavné majitele SE 30 patřil Jay Kay, zpěvák skupiny Jamiroquai.
Auto postrádalo většinu standardní výbavy Diablo, tedy rádio, klimatizaci nebo zvukovou izolaci, a mělo karbonová sedadla, což pomohlo snížit hmotnost o 125 kilogramů oproti standardu. Lamborghini se rozhodlo vynechat pokročilé elektronické odpružení a pohon všech kol z verze VT, ale vůz dostal sofistikovaný systém nastavení tuhosti předních a zadních stabilizátorů ovládaný otočným ovladačem v interiéru. Brzdy byly zvětšené na všech kolech, ale ABS stále chybělo.
Verze SV (Sport Veloce) byla volitelným paketem k základnímu Diablo. Neměla pohon všech kol ani elektronické odpružení z VT, ale nabízela přepracovaný přístrojový štít a větší brzdy, nový třídílný nastavitelný spoiler a výkon 510 koní (380 kW) z upraveného 5,7litrového V12. Nasávací otvory měly mírně odlišný tvar a od roku 1999 měly vozy místo výklopných světlometů klasické pevné.
Německá tuningová firma Auto König připravila upravenou verzi SV s dalším vylepšením podvozku, masivními brzdami a dvojitým turbodmychadlem, která zvýšila výkon na více než 800 koní (597 kW).
Diablo VT (verze 2) a VT Roadster (verze 2), 1999
Druhá verze VT kupé a roadsteru přinesla hlavně kosmetické a stylové změny. Vozy dostaly světlomety z verze SV, nová kola a přepracovaný přístrojový štít. Mechanicky byly novinkou větší brzdy, konečně přidané ABS a nový systém proměnného časování ventilů (VVT) u 5,7litrového V12. Výkon vzrostl na 530 koní (395 kW) a zrychlení na 100 km/h kleslo na 3,9 sekundy. Přestože Lamborghini do úprav investovalo, „verze 2“ VT se vyráběla jen jeden rok.
Stejně jako u aktualizovaných VT kupé a roadsteru byly změny u modelu SV z roku 1999 především kosmetické. Měl mírně upravenou karoserii (se světlomety bez výklopu), nová kola, větší brzdy a motor s VVT a výkonem 530 koní (395 kW). Jinak zůstal v základu stejný. I tento model se vyráběl pouze v roce 1999.
Zatímco SV byla téměř závodní verzí Diablo, limitovaná edice GT šla ještě dál. Měla upravený V12 motor zvětšený na 6,0 litru s výkonem 575 koní (430 kW), větší brzdy, vylepšený a níže uložený podvozek a převody přizpůsobené majiteli. Karoserie byla agresivnější s rozšířenými blatníky a širšími koly. Vyrobeno bylo jen 80 kusů a vůz se oficiálně prodával pouze v Evropě.
Diablo GT z roku 1999 byl označován za nejrychlejší sériový vůz světa; jeho novější design a motor (který ovlivnil facelift 6.0 Diablo) byly technicky nejpokročilejší ze všech verzí Diablo:
Diablo VT 6.0 (Diablo VT verze 3), 2000–2001
Po převzetí Lamborghini společností Audi AG v polovině 90. let se rozhodli Diablo výrazně přepracovat, aby mohlo dál generovat příjmy, než přijde nástupce. VT 6.0 byla jejich první (a zároveň poslední) skutečně rozsáhlá modernizace, která šla daleko za pouhou kosmetickou úpravu. Změny zasáhly exteriér i interiér – přední nárazník, nasávací otvory, přední část vozu, palubní desku, sedadla i ovládací prvky. Motor o objemu 6,0 litru, vycházející z pohonné jednotky Diablo GT (která byla modifikací 5,7litrového motoru), dostal novou řídicí jednotku, přepracovaný sací a výfukový systém a zdokonalený systém proměnného časování ventilů s mírně méně agresivními vačkami než u předchozích verzí.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
