Honda Civic Sedan (1985)

Honda Civic Sedan

Třetí generace Honda Civic je automobil vyráběný společností Honda v letech 1983 až 1987. Poprvé byla představena v září 1983 pro modelový rok 1984. Rozvor u Civicu se prodloužil o 2,5 až 5 palců (13 cm) na 93,7 palce u hatchbacku a 96,5 palce u sedanu. Společné základy sdílely tří- a pětidveřový hatchback/kammback, čtyřdveřový sedan (známý také jako Honda Ballade), pětidveřový kombík „Shuttle“ a sportovní kupé CRX. Podvozek tvořily nezávislé přední ramena s torzními pružinami a polo nezávislá zadní náprava s vinutými pružinami. Karosářské panely se však mezi jednotlivými modely výrazně lišily. Na základě Civicu prošel změnou i pětidveřový hatchback Honda Quint, který se přejmenoval na Honda Quint Integra a byl dostupný ve třídveřové i pětidveřové fastback verzi. Quint Integra (později jen „Integra“) se prodával v Japonsku v síti Honda Verno společně s CR-X. Civic byl v Japonsku exkluzivně nabízen v síti Honda Primo, spolu s kei vozy a malými městskými modely jako Honda City.

Sedan a hatchback měly stejnou palubní desku, zatímco CRX a kombi měly vlastní unikátní přístrojové desky (CRX měl uprostřed palubní desky krytou schránku, kombi mělo výsuvné větrací otvory, které šly zasunout zpět do desky). Hatchback dostal plošší střechu nad zadními sedadly, inspirovanou karosářským stylem známým v Evropě jako shooting-brake, který rozmazával hranice mezi tradičním hatchbackem a shooting-brake. Tento tvar střechy a tří dveří se objevil i u superminíka Honda City a u modelu Honda Today, který znamenal návrat Hondy do segmentu kei vozů. Stejný vzhled střechy použila i Honda Accord Aerodeck. Honda CR-X byl jediný tří dveřový hatchback s fastback skloněným zadním oknem, který působil jako sportovní vůz typický pro produkty Honda Verno v polovině 80. let. V Evropě se sedan prodával také pod značkou Rover 213/216, zatímco v Japonsku paralelně (v síti Verno) jako Honda Ballade. Sedan i hatchback se v Indonésii prodávaly pod názvem Civic „Wonder“.

Nově byl představen 12ventilový (tři ventily na válec) řadový čtyřválec o objemu 1,5 l s výkonem 76 hp. Základní hatchback a CRX 1.3 používaly 1,3 l osmiventilový motor s výkonem 60 hp (45 kW). Modely DX a 1500S hatchback sdílely nový 1,5 l motor se sedanem, kombi a CRX 1.5. Model 1500S dosahoval na dálnici spotřeby pod 50 mpg-US (4,7 l/100 km; 60 mpg-imp).

Evropské vozy měly v základní nabídce motor 1,2 l s výkonem 62 PS (46 kW), dostupný pouze u hatchbacku, zatímco sedan začínal motorem 1,3 l s výkonem 71 PS (52 kW). Kombi Shuttle bylo dostupné pouze s motorem 1,5 l o výkonu 85 PS (63 kW), který se montoval i do hatchbacku verze „S“, zatímco CR-X dostal verzi s elektronickým vstřikováním paliva a výkonem 100 PS (74 kW). Všechny tyto motory měly tři ventily na válec. Tříprostorový sedan nebyl původně určen pro evropský společný trh, byl dostupný jen v zemích EFTA, jako Švédsko a Švýcarsko.

V roce 1986 dostal Civic zapuštěná světla, přepracovaná zadní světla, nové kryty kol a další drobné kosmetické úpravy. Volitelná třírychlostní automatická převodovka získala funkci O/D (overdrive), čímž se stala čtyřrychlostní.

Honda poprvé použila označení Si pro japonský trh u třetí generace Civicu v listopadu 1984. Hlavní odlišností Si verze byl mírný výstupek na kapotě, který pojmul vyšší motor DOHC. V Japonsku existovala i čtyřdveřová verze sedanu, ale byla vyráběna v malém množství a je vzácná. Motor označený jako ZC1 v Japonsku a D16A1 v Evropě měl výkon 122 hp (91 kW), což umožňovalo dosáhnout 196 km/h (122 mph) a zrychlení z 0 na 60 mph za 8,9 s. V době, kdy kompaktní vozy obvykle měly méně než 100 hp (75 kW), si Si rychle získalo oblibu mezi nadšenci.

V Evropě a USA byl v roce 1984 představen sportovnější stupeň výbavy Civic „S“ pro hatchback. Evropská verze měla karburátorovou verzi 12ventilového 1,5 l motoru s výkonem 85 PS (63 kW). V USA měl Civic S sportovní sedadla a sklopná zadní sedadla. I když S zachoval polo nezávislou zadní nápravu s vinutými pružinami, přidal stabilizační tyč pro lepší jízdní vlastnosti. Na rozdíl od japonského Si používal S stejný karburátorový motor 1,5 l EW1 jako základní a DX verze. V roce 1985 se v USA konečně objevil Si trim u modelu Civic CRX Si, který měl vstřikovaný motor 1,5 l SOHC EW3 s výkonem 91 hp (68 kW).

V roce 1986 se Si verze rozšířila i na hatchback, který nabízel stejný výkon jako CRX Si, ale s čtyřmi sedadly. Mezi vylepšení patřilo odnímatelné skleněné střešní okno, pětistupňová manuální převodovka, nastavitelný volant, plnošířkové zadní světlo, barevně sladěný přední spoiler, diskové kryty kol ve stylu sedanu a střešní spoiler. Stejně jako CRX Si byl hatchback Si poháněn 91 hp (68 kW) 12ventilovým SOHC motorem označeným EW4/D15A3 (poslední kód platil pro modelový rok 1987, ale se stejnými parametry). Civic Si se v roce 1987 prodával i na Novém Zélandu a v Austrálii s podobnou specifikací jako americká verze.

V Evropě byl od roku 1985 do hatchbacku instalován vstřikovaný motor s výkonem 100 PS (74 kW), který už používal CRX. Tento model se nazýval 1.5i GT, protože označení Si bylo vyhrazeno pro pozdější, výkonnější verzi s motorem 1,6 l.

Pětidveřové kombi mělo unikátní karoserii i interiér. Většinou se nazývalo „Shuttle“, v USA jako „wagon“ nebo „Wagovan“; rozdíl byl v zadních sedadlech – wagon měl látková dělená 50/50 sklápěcí sedadla s možností nastavení do čtyř poloh, zatímco Wagovan měl vinylové jednolité zadní sedadlo posuvné vpřed pro zvětšení nákladového prostoru a kovové mřížky na zadních bočních oknech. V Japonsku byla k dispozici i „plná“ užitková verze „Pro“ pro komerční uživatele. Shuttle svým vzhledem „vysokého kombi“ připomínal koncept Lancia Megagamma představený dříve.

Kombi bylo původně dostupné pouze s pohonem předních kol; v roce 1985 se objevila částečně zapínatelná pohon všech kol s tlačítkem na palubní desce. Převodovka s pohonem všech kol měla navíc nízkou „granny“ rychlost, kterou šlo zařadit jen při zapnutém pohonu všech kol. Zvenku se změnily jen nálepky „4WD“, zadní nárazník byl o něco větší, standardem byly blatníky a světlá výška se zvýšila na 177 mm (7,0 in) z původních 165 mm (6,5 in). Středový tunel pro hnací hřídel byl neobvykle nízký a jen minimálně zasahoval do prostoru v interiéru. V Evropě byl do Shuttle montován motor 1,5 l 12ventilový o výkonu 85 PS (63 kW).

V roce 1987 byla u kombi změněna čtyřkolka na systém Real-Time 4WD s automatickou viskózní spojkou, která přenášela výkon na zadní kola podle potřeby. Modely s Real-Time 4WD jsou poznatelné podle uhlově šedých krytů středových matic kol, které jsou u verzí s pohonem předních kol odkryté.

Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.