Land Rover Freelander Td4 pětidveřový
Průzkum trhu provedený Rover Group koncem 80. let naznačil, že by Land Rover mohl vstoupit do segmentu kompaktních SUV. Na počátku 90. let měl Rover Group omezený rozpočet na vývoj nových produktů a hledal partnera pro vývoj projektu, který nesl kódové označení CB40 (podle budovy Canley Building 40, kde byl koncept původně vyvíjen). Tehdejší partner Roveru, Honda, odmítla spolupráci a rozhodla se vyvinout vlastní model CR-V, který byl uveden na trh v roce 1997.
Rover se nakonec rozhodl projekt CB40 realizovat samostatně, přičemž využil stávající díly a komponenty, podobně jako u roadsteru MGF. Když v roce 1994 převzal Rover Group BMW, projekt CB40 získal potřebný kapitál k dalšímu postupu. V prosinci 2007 magazín Autocar uvedl, že rané návrhy a skici Freelanderu nesly označení Hyundai, což naznačovalo, že se navrhovalo partnerství mezi oběma výrobci. Design Freelanderu vytvořil Gerry McGovern, který se v roce 2007 stal šéfem designu Land Roveru.
Land Rover původně plánoval výrobu Freelanderu zadat finské firmě Valmet, avšak BMW po převzetí Rover Group tuto dohodu zrušilo a místo toho financovalo výrobní zařízení v Solihullu, kde nakonec využilo starou montážní halu Rover SD1, která byla odstavená od začátku 80. let, kdy byla výroba vozů Rover přesunuta do Cowley.
Freelander byl uveden na trh v říjnu 1997. Stal se nejprodávanějším modelem s pohonem všech kol v Evropě až do roku 2002. Poslední Freelandery v Severní Americe se prodávaly jako modely roku 2005.
Nabídka zahrnovala různé verze, založené na pětidveřovém kombi a třídveřových verzích softback (polo-kabriolet), hardback a užitkových (vanových) variantách. V roce 2004 Land Rover představil vylepšenou a modernizovanou verzi první generace; změny zahrnovaly nový interiér a zásadní úpravy exteriéru, včetně nového předku a zadku.
Třídveřový model byl dostupný ve výbavách E, S, SE, Sport a Sport Premium, pětidveřový pak ve verzích E, S, SE, HSE, Sport a Sport Premium.
Na počátku dominovaly manuální převodovky, ale automatické převodovky typu Tiptronic (Jatco JF506E) získávaly na oblibě a byly standardem u verze s motorem V6. Automatická Tiptronic převodovka byla také nabízena jako volitelná u motoru Td4.
První generace Freelanderu se účastnila soutěže Camel Trophy v roce 1998 a byla nasazena i v Land Rover G4 Challenge. Vůz představoval kompromis, protože neměl redukční převod ani uzávěrku diferenciálu, jaké byly běžné u větších modelů Land Rover. To znamenalo, že v porovnání s ostatními Land Rovery nebyl tak schopný v terénu. Ve srovnání s obdobnými modely jiných výrobců té doby, jako Honda CR-V nebo Toyota RAV4, však první generace Freelanderu nabízela výrazně lepší terénní schopnosti.
Měl více než šestnáct patentovaných prvků, včetně IRD (Intermediate Reduction Drive), který fungoval jako přední diferenciál a pevný převodový poměr; VCU (viscous-coupling unit), který reagoval na rozdílné otáčky hnacích hřídelí a umožňoval přenášet proměnlivý točivý moment; a systému Hill Descent Control, který byl následně zaveden i do dalších modelů Land Rover a dokonce i do první generace BMW X5 (BMW bylo v době uvedení modelu mateřskou společností Rover Group).
Tato první generace používala také systém kontroly trakce a speciální verzi ABS od firmy Wabco, upravenou pro lepší ovladatelnost v terénu. Nedostatek motorů MG Rover K18 a KV6 po ukončení výroby MG Rover vedl Land Rover k ukončení prodeje modelu v USA a Kanadě k 31. srpnu 2005.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
